Trichinelóza je parazitární onemocnění způsobené hlísticemi rodu Trichinella (trichinelou, neboli svalovcem). Ze zvířete se přenáší na člověka konzumací syrového nebo tepelně nedostatečně zpracovaného masa s larvami trichinel. V současnosti je v Evropě jedním z nejčastějších zdrojů infekcí trichinelami maso černé zvěře.
Opakovaně byla v časopisu Myslivost uváděna epidemie lidské trichinelózy ve Smrdově u Pacova v roce 1954, která byla vyvolaná konzumací masa uloveného divočáka. Měla velmi tragické následky, z 11 osob, které onemocněly, tři na trichinelózu zemřely.
Problematika trichinelózy černé zvěře je myslivecké veřejnosti dostatečně známa nejenom v teoretické či historické rovině. Od května roku 2001, kdy byly po několika desetiletích opět potvrzeny larvy trichinel v mase divočáka, bylo zjištěno na území České republiky dalších 14 pozitivních kusů.
Poslední z nich byl uloven dne 6. července 2013 na Kroměřížsku. Následující popis tohoto případu je dobrým modelovým příkladem, jaké mohou nastat okolnosti v současném systému vyšetřování černé zvěře na trichinelózu. Z níže popsaného případu je možné a vhodné využít některé poznatky pro osvětu dalších lovců černé zvěře.
Nejprve informace o uloveném kusu, u kterého byly prokázány trichinely. Lončák samičího pohlaví, bachyňka o hmotnosti 72 kg byla ulovena v honitbě Jankovice u Holešova v sobotu 6. července 2012 po 21. hodině. Při vývrhu byl odebrán odpovídající vzorek svaloviny pro vyšetření na přítomnost larev trichinel a bylo zajištěno zaslání tohoto vzorku do Státního veterinárního ústavu v Olomouci. Druhý den po ulovení, tj. v neděli 7. července, bylo maso bachyňky zpracováno a ve formě vykostěných balíčků masa o hmotnosti od 0,75 kg do 1,30 kg bylo uloženo do mrazáku lovce.
V úterý 9. července 2013 byl odebraný vzorek masa vyšetřen v laboratoři Státního veterinárního ústavu trávicí metodou a výsledkem vyšetření byly živé larvy. Na základě pozitivního nálezu bylo maso v souladu s pohotovostním plánem lovci odebráno a v úterý 9. července ve večerních hodinách byly balíčky masa vyjmuty po 51 hodinách z mrazáku a převezeny v polystyrénových boxech do Olomouce. Následně byly balíčky uchovávány při ledničkové teplotě.
Pozitivní maso bylo v rámci konfirmace opakovaně vyšetřováno a při posledním vyšetření, v pondělí 15. července 2013, po natrávení pozitivní svaloviny byla většina izolovaných larev trichinel pohyblivých, tzn. živých a s největší pravděpodobností schopných infikovat potenciálního konzumenta infikovaného masa.
V souhrnu lze tedy konstatovat, že larvy trichinel přežily následující teplotní změny masa. Prvních necelých 20 hodin chladlo maso při teplotě letní noci kolem 15 °C a v průběhu následujícího dne při venkovní teplotě nejvýše 25 °C. Následovalo uložení do mrazáku při teplotě -21 °C po dobu 51 hodin a pak bylo maso uloženo při ledničkové teplotě, přičemž docházelo k pozvolnému rozmrazování až k vyrovnání teplot na hodnotu 4 °C. Maso bylo uloženo při ledničkové teplotě od vyjmutí z mrazáku k poslednímu vyšetření s prokázanými živými larvami 140 hodin. Z tohoto popisu teplot masa je nejzajímavější informace o teplotě -21 °C po dobu 51 hodin.
Odolnost larev trichinel k nízkým teplotám je jedním z determinačních vlastností jednotlivých druhů trichinel, což zajímá především parazitology, kteří se snaží určit druhy trichinel. Odolnost larev trichinel k nízkým teplotám zajímá také myslivce, protože se všeobecně ví, že trichinely nepřežívají zamražení. V ústním podání koluje mezi mysliveckou veřejností informace, že mražení bezpečně usmrcuje larvy trichinel a krajní interpretace je taková, že není třeba nechávat vyšetřit ulovený kus černé zvěře, protože případné trichinely se zamražením usmrtí a přemražené maso je tím pádem „bezpečné“.
V současné době rozlišujeme celkem 9 druhů trichinel, které se liší odolností k nízkým teplotám. Nejodolnějším druhem je druh Trichinella nativa, který se vyskytuje v arktických oblastech, jehož larvy přežívají ve svalovině polárních lišek při teplotách mezi -18 °C až -15 °C po dobu několik let.
Nejenom vlastnosti jednotlivých druhů trichinel, ale také druh hostitele, respektive vlastnosti jeho masa ovlivňují odolnost larev trichinel. Proto zjištěnou odolnost k nízkým teplotám sledovanou u modelových laboratorních hlodavců po experimentální infekci nejde použít pro posouzení odolnosti u černé zvěře.
O přežívání larev trichinel v mase divočáků je v odborné literatuře omezený počet publikací. V letošním roce publikovali francouzští autoři společně s dánským kolegou výsledky studie, v rámci které infikovali čtyři skupiny osmitýdenních divočáků sestávající z 3 až 4 divočáků, třemi různými počty larev trichinel dvou druhů. Jednalo se o druh Trichinella spiralis a druh Trichinella britovi, přičemž oba dva druhy byly také potvrzeny u divočáků v České republice. Za 24 týdnů po infekci divočáky utratili a vzorky jejich masa o hmotnosti 70 gramů zamrazili při teplotě -21 °C a posuzovali životnost larev po 19, 30 a 56 hodinách, po jednom a dvou týdnech zamražení na základě pohyblivosti larev a jejich schopnosti infikovat laboratorní myši.
Živé larvy obou testovaných druhů se našly u vzorků masa zamražených 19, 30 a 56 hodin. Larvy izolované z masa uloženého při -21 °C po dobu jednoho či dvou týdnů nebyly již živé, tzn., že nebyly pohyblivé a nevyvolaly infekci myší.
Obdobná starší studie prokázala, že „mladší“ larvy obou druhů, tj. 5 a 10 týdnů po infekci oproti výše zmíněným za 24 týdnů, nepřežívají v mase divočáků týdenní působení teploty -18 °C.
Jiná publikovaná práce zase uvádí, že larvy druhu T. britovi jsou infekční v mase divočáků ještě 3 týdny při teplotě -20 °C. Poslední důležitou prací je popis šesti případů lidské trichinelózy v jižní Francii, při kterých bylo zdrojem infekce maso divočáka uložené po dobu jednoho týdne při teplotě -35 °C.
Z informací uvedených v literatuře vyplývá, že přežívání larev trichinel v mase divočáků je ovlivněno řadou faktorů, tj. druhem trichinely, stářím larev, hodnotou nízké teploty a její dobou působení.
Z našich zkušeností z posledního záchytu larev trichinel u bachyňky na Kroměřížsku se dá pak odvodit, že poznatky z experimentálního posuzování vlivu nízkých teplot nelze jednoznačně aplikovat do situací, které nastávají přímo v myslivecké praxi.
Nezbývá tedy než souhlasit se stanoviskem Mezinárodní komise pro trichinelózu, které nedoporučuje používat mražení jako spolehlivý způsob devitalizace larev trichinel ve zvěřině. Jediným možným postupem, jak se vyvarovat trichinelózy po konzumaci masa divočáků, je vyšetření každého uloveného kusu černé zvěře před kulinářským zpracováním metodou podle platné legislativy.
Autoři příspěvku děkují lovci, který ulovil trichinelózní bachyňku, za poskytnuté informace.
Prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc., Výzkumný ústav veterinárního lékařství, VFU Brno
MVDr. Martin PIJÁČEK, Státní veterinární ústav Olomouc
MVDr. Jiří HARNA, Státní veterinární ústav Olomouc