Časopis Myslivost

Ale pozor – nezaměnit s rozdílnou výživou nosnic těžkých plemen či linií produkujících brojlery a lehkých plemen chovaných pro účel snášky vajec konzumních. Tato souvislost je velmi dobře známa i v drobném chovu.

Výběr rodičovského hejna a péče o ně je stejně důležitou prací. Podmínky chovu, tedy vybavení odchovny musí odpovídat nárokům chovaných ptáků, nově se komplex všech opatření jmenuje welfare, čili pohoda zvířat a není radno jej nedodržovat. Snad by se všechny tyto souvislosti daly shrnout do staré zootechnické poučky: Výkonný jedinec do výkonného prostředí.

Řada chovatelů se v počátcích nechala inspirovat snáškou slepic. Bažanti, koroptve a křepelky mají ale ve výživě na rozdíl od kura domácího řadu odlišností. Nelze očekávat plný úspěch například v produkčních nosných chovech křepelek, jsou-li křepelky ve snášce krmeny standardní směsí pro slepice ve snášce. Samozřejmě, že náklady na výživu jsou v tomto případě nižší, ale nižší je také produkce a nutriční hodnota vajec. Náklady na obnovu chovného hejna se zvýší, protože nosnice budou do vajec ukládat živiny na úkor svého metabolizmu – své tělesné podstaty, což zkracuje nejen období snášky, hmotnost a kvalitu vajec, ale vytváří nutnost vyřadit vysoké procento nosnic.  Do očí bijícím rozdílem je poměr mezi živou hmotností a hmotností vajec u slepice a křepelky, rozdílný je i poměr v produkci vaječné hmoty za snáškovou periodu.

Bude tedy jiná potřeba nejen základních živin v krmné směsi, ale i obsah esenciálních aminokyselin, vitaminů a mikroprvků. Tento malý příklad ukazuje na rozlišení biologické i živinové podstaty výživy a je chovatelskou praxí dostatečně ověřen. Budeme-li posuzovat produkci i náklady na chov a odchov drobné pernaté zvěře, připomeňme si základní biologické souvislosti.

Pernatá zvěř má v přírodě zcela jiná krmiva, než nosnice v produkčních chovech. Zkusme si představit výživu pernaté zvěře tak, jak ji skutečně potřebuje a co je pro chovatele základním předpokladem úspěchu. Postupný proces fylogeneze neboli vývoje druhu probíhal vždy v souvislosti s adaptací na prostředí. Každý druh v přírodě zaujal určité volné místo, dané mimo jiné potravními možnostmi a podmínkami. Podle potravních možností se postupně vyvíjela nejen morfologie trávicího traktu, ale i enzymatická výbava. A pokud nestačila enzymatická výbava druhu, pak si organizmus přibral na pomoc mikrobiální trávení.

Nejen býložraví savci, ale i řada ptáků a vývojově nižších organizmů má trávicí trakt osazen specifickou mikroflórou, téměř vždy za účelem rozkladu vlákniny. Mezi nejvýraznější a nejznámější druhy patří pštrosi a husy. Tento příklad je dokladem nesmírné adaptability života.

Chovateli ale nezbývá, než vždy nastavené podmínky splnit. Zvíře chované v zajetí je postupně stále víc ovlivňováno podmínkami domestikace. V počátcích pozitivním a negativním výběrem, později stále dokonalejšími genetickými metodami, ale v porovnání s dobou vývoje druhu i jeho samostatné existence je období působení člověka na chovaná zvířata jen nepatrné a nestačí na změnu způsobu trávení či využívání živin, a to ani u z našeho pohledu dlouho chovaných psů a koní.

Změnili jsme chování, vzhled i živou hmotnost chovaných zvířat, ale nikoliv morfologii a fyziologii trávení. Ať se nám to líbí nebo ne, musí výživa vycházet z dobrého poznání a dodržování toho, co tvořilo základ výživy každého jednotlivého druhu v jeho původních podmínkách. 

V přírodě mírného pásma je pernatá zvěř ovlivněna neustálou proměnou a vývojem potravní základny v závislosti na ročním období. Reprodukce, tedy období snášky a počáteční období vývoje kuřat probíhá v době maximálního rozvoje hmyzu, červů, měkkýšů a raných fenofází bylin či ostatní vegetace.

Z toho vyplývá, že během snášky a počátku odchovu musíme zajistit především dostatek bílkovin s vysokou biologickou hodnotou.

Základním ukazatelem kvality bílkovinné výživy je vysoký obsah esenciálních aminokyselin, které představují základní stavební kameny bílkovin. Esenciální aminokyselina je taková, kterou živočišný organismus nedokáže vytvořit (syntetizovat), a proto musí být dodávány s potravou. Z našeho dnešního pohledu je paradoxem, že jich byl v původním prostředí dostatek. Proto si živočichové mohli dovolit ztratit schopnost jejich syntézy a stali se závislí na jejich přívodu zvenčí.

V současných podmínkách chovu je bílkovinná složka krmné dávky finančně značně náročná a nejkvalitnější bílkovinná krmiva, tedy ta, která obsahují dostatek esenciálních aminokyselin, nelze za všech podmínek použít.

Krmivářská praxe je opakem přírodního prostředí – esenciální aminokyseliny jsou vždy sledovanou a doplňovanou, značně nákladnou položkou krmné směsi. Týká se to především lyzinu, který má význam pro utváření hlavně svalové hmoty, methioninu a jeho blízkého cysteinu souvisejícího se stavbou peří, srsti, šlach, drápů, neboli všech kožních derivátů.   Dále se doplňuje threonin a tryptofan, ať už jako samostatné nebo v bílkovinném komponentu.

K základním vlastnostem esenciálních aminokyselin také patří, že se v organismu „neskladují.“ Nejsou-li hned zabudovány do vytvářených proteinů, jsou rozloženy a dusík v nich obsažený je vyloučen ve formě močoviny. Platí také, že je-li bílkovin v krmivech výrazný nadbytek, vzniká v organizmu metabolicky náročná až nebezpečná situace.

Doba snášky pernaté zvěře se v původních podmínkách musela krýt s dostatkem bílkovinných krmiv. Bažantí slepice začínají snášet začátkem dubna, vejce snáší v průměru vždy za 30 – 32 hodin, snáška činí většinou 8 – 10 vajec. Trvá tedy 10 – 13 dní. Přihlédneme-li k vývoji počasí (ale posledních asi 10 – 15 let přineslo řadu extrémních změn ve vývoji klimatu), je to doba, kdy je nejen spousta rozvíjejících se pupenů i bylin, ale začíná přibývat hmyzu, červů a měkkýšů. V polovině dubna slepice usedá na hnízdo a kuřata se líhnou před polovinou května. Živočišné potravy pro kuřata je dostatek a stále jí přibývá.

Přirozená snáška je z pohledu chovatele z hlediska počtu vajec, a tedy nároků na příjem bílkovin i ostatních živin, naprosto nevýznamná v porovnání s chovem za účelem produkce maxima vajec, předpokladem uspokojivé líhnivosti i hmotnosti vajec. V chovu, kde se vejce odebírají, může být snůška až 100 kusů. Napodobíme-li v chov produkčních nosnic (slepic) a prodloužíme denní světelný režim, lze dosáhnout snůšky až 150 vajec.

Současné zkušenosti z jednotlivých profesionálních chovů s největší pravděpodobností neodpoví na otázku, zda je prvotním předpokladem úspěchu vysoce kvalitní výživa nebo genetika. Rozhodně však platí, že výběr mateřského hejna je dlouhodobá záležitost vyžadující pečlivou práci a výsledek je přímo úměrný době jejího trvání a pečlivosti. A bez kvalitní výživy nemůžeme očekávat zhodnocení této práce.

Výživa v období dlouhodobé snášky je skutečně náročná. Zejména proto, že je třeba vytvořit vyrovnanou krmnou dávku, tedy takovou, která poskytuje nosnicím nejen dostatek, ale i správný poměr všech živin. Je vyloučeno, aby intenzivní dlouhodobá snáška, ke které chovatele ekonomika nutí, probíhala jen na základě jednoduché či improvizované krmné dávky, kombinace obilných šrotů s různými doplňky nebo směsí pro slepice ve snášce.

Potřebná koncentrace živin může být zajištěna jen prostřednictvím krmných směsí, určených pro bažantí nebo křepelčí nosnice.  Přídavek zelené hmoty (vojtěška, jetel, kopřivy nebo mladý luční porost) je pouze dietetickým doplňkem a jejich význam spočívá spíše ve snížení stresové zátěže. Vzniká tím také nezanedbatelné riziko zavlečení nemocí a parazitů.

Složení krmných směsí musí splňovat nároky potřeb živin na metabolickou potřebu organizmu neboli tzv. záchovu, energetické nároky prostředí (teplota, stres a pohyb) a hlavně zajistit potřebu živin pro tvorbu vaječné hmoty i regeneraci organizmu. Vejce, bez ohledu na druhovou příslušnost nosnice představuje vždy nejkvalitnější bílkovinu s dostatkem energie a zásobou vitaminů. Z vejce se vylíhne plnohodnotný jedinec, kuře, bez možnosti jakéhokoliv doplnění živin během jeho vývoje.

To ví každý, ano, ale zdaleka ne každý chovatel si uvědomuje potřebu předložit nosnici taková krmiva, ze kterých vytvoří tento jedinečný produkt, aniž by musela doplňovat na úkor své tělesné podstaty.

K tomu je třeba ještě uvážit, že přirozený potenciál maximální snášky je u pernaté zvěře jen málo známý. Žádáme od nosnic mnohonásobně vyšší produkci než by měly v přírodě a dobrých podmínkách je to realizovatelné. Jen nesmíme nosnice vystavit nedostatku živin či jejich špatnému poměru, musíme dbát na to, aby v přijatém krmivu byla dostatečná koncentrace živin. Kapacita trávicího traktu ptáků není neomezená.

Krmná směs pro snášku bažantů, koroptví a křepelek musí mít vždy vyšší výživné hodnoty než u slepic. Pro názornost se vraťme o několik let a několik desítek let zpět. Před asi patnácti lety téměř všichni výrobci krmiv zařazovali do receptur pro bažanty živočišné moučky. Nejčastěji se jednalo o masové či masokostní moučky, tedy kafilerní produkty s vysokým podílem svalové hmoty a kostí. Tyto moučky znamenaly solidní bílkovinný komponent (asi 48 – 58 % NL) s dostatkem esenciálních aminokyselin, výborně využitelného vápníku i ostatních minerálních látek a také vysokým podílem energie neboli živočišného tuku. Jejich cena byla velmi příznivá a na trhu jich byl dostatek.

Tam, kde nároky na živočišnou bílkovinu byly vyšší, zařazovala se do receptur rybí moučka. Původně byla v nabídce jen rybina se středním obsahem bílkovin (peruánské provenience), později se u nás objevily mimořádně kvalitní, tzv. severské rybí moučky s vysokým obsahem bílkovin (70 – 72 %) i tuku.

A jak se u nás před asi 50 i více lety chovali a odchovávali bažanti?

Především malým kuřatům (bažantíkům) se zkrmovaly mravenčí kukly, tvaroh, vajíčka, jemně mleté maso jako většinové komponenty krmné dávky, s věkem se postupně zvyšoval podíl zrnin a přidávala mladá zelená hmota. Nebylo to nic jiného, než přesné a na tehdejší dobu i metodicky správné napodobení přírodních podmínek. A všichni chovatelé věděli, že je to jediný způsob, jak odchovat silné, odolné a reprodukce schopné bažanty.

Dobře víme, že tento způsob dnes možný není – ale bažanty a koroptve odchovávat chceme, křepelky ve faremních chovech produkují vejce pro lidskou výživu. V mnoha literárních pramenech je věrohodně popsáno, že do asi 1 měsíce věku převládá živočišná složka (60 – 80 %). Teprve později podíl rostlinné složky převáží a v dospělosti se podle jednoho z literárních údajů (Farský, 1984) jedná o tento poměr: 24,5 % živočišné složky, rostlinné složky 63,8 % a 11,4 % písek a kaménky, tedy minerální látky a grit. Dobře si tento poměr zapamatujeme – je to v podstatě velmi podnětný návod, jak sestavit krmnou směs.

Masokostní moučky nejsou pro výživu hospodářských zvířat v současné době povoleny. K dispozici, a to jen na některých míchárnách krmných směsí, je z živočišných komponentů rybí moučka a sušená krev. Jinak, víceméně a plošně je téměř jediným kvalitním bílkovinným komponentem vhodným pro tento účel sójový extrahovaný šrot.

V řadě kvalifikovaných chovů, zejména na odchovně VFU v Jinačovicích, bylo na výsledcích chovu, kvalitě chovného hejna, výsledků v biologické kvalitě vajec i líhnutí jednoznačně prokázáno, že bez podstatného podílu živočišných komponentů nelze dosáhnout v chovu pernaté zvěře ani průměrných výsledků. Optimalizace krmných směsí, využití esenciálních aminokyselin (lyzinu, methioninu, treoninu a tryptofanu) do jisté míry živočišnou bílkovinu nahrazuje – ale právě jen v duchu pojmu – do jisté míry.

Z bažantů, koroptví i křepelek, kteří po celý svůj vývoj a existenci trvající řádově miliony let konzumovali v době snášky a počátku vývoje převážně hmyz, červy a měkkýše už nikdy výhradní býložravce neuděláme.

Není pochyb o tom, že většina čtenářů tohoto textu nenajde zalíbení v přesných údajích o gramech či desetinách procent složení směsí pro snášku a regenerační období nosnic. Výživa a krmení v odchovu bažantů i veterinární problematika byly popsány v minulých číslech Myslivosti. Zaměřme se tedy spíše na rozdíl mezi směsí s použitím živočišných komponentů a bez nich z pohledu obsahu bílkovin a základních esenciálních aminokyselin.

Výběr krmných směsí je v současné době zdánlivě jednoduchý. Výrobci krmných směsí s nadšením přivítají každý odbyt. Je zde ale velmi špatně řešitelná potíž. Převážná většina výrobců krmných směsí z důvodu výroby směsí pro skot rezignovala na možnost využívání živočišných komponentů. Ve spektru bílkovinných komponentů mají k dispozici sójový, řepkový a slunečnicový extrahovaný šrot. Z trhu se ztratily kvalitní krmné kvasnice Vitex, což byl do jisté míry kompromis mezi rostlinným a živočišným bílkovinným komponentem.

Položme tedy základní a v podstatě velmi ožehavou otázku: Je možné s využitím počítačové optimalizace přechytračit přírodu a nakrmit stejně kvalitně a za příznivější cenu pernatou zvěř směsmi s rostlinnými komponenty, jak si přeje většina výrobců?

Nebo je skutečně nutné pracovat s živočišnými komponenty, zjevně finančně náročnějšími a trochu složitěji vyhledat menšího výrobce?

A vyplatí se delší přepravní vzdálenost a vyšší cena za krmiva vyšší kvalitou krmiva, tedy lepší snáškou a líhnivostí?

Nebo snad i přes vysokou cenu rybí moučky, ale zároveň vysoký obsah esenciálních aminokyselin a jejich dobrou využitelnost nebude cena kvalitnějšího krmiva vyšší než u rostlinné náhražky?

Než zpracujeme receptury krmných směsí podle kvalifikovaných předpokladů i výpočtů, připomeňme si výše zmíněnou recepturu přírodní: 24,5 % živočišné složky, rostlinné složky 63,8 % a 11,7 % minerálií. Živočišnou složku plně zastoupí tradiční masová moučka s průměrnými hodnotami. Rostlinnou složku představuje směs obilovin s přídavkem bílkovinných šrotů, a aby co nejlépe imitovaly semena plevelů, včetně rostlinného oleje. Minerální složka a grit je rozdělen v poměru 1 : 2, mezi krmný vápenec a inertní křemenný grit.

V připojených tabulkách jsou komponenty seřazeny sestupně, takže i bez uvedení přesných procent se lze v množstevních poměrech dobře orientovat.

První směs v tabulkách, označená jako experimentální a podle současné legislativy oficiálně nevyrobitelná, ukazuje nároky živin podle původní potravy. Literární zdroj (Budík, 2009, diplomová práce) uvádí potřebu bažantích nosnic v období snášky 20 – 25 % bílkovin, v předsnáškovém období 18 % bílkovin. Celkový obsah bílkovin je ale velmi mlhavým ukazatelem. Je třeba zaměřit se na stravitelné bílkoviny nebo ještě lépe, na aminokyselinové složení a dále správně stanovit poměr mezi bílkovinami a energií. Minerální doplňky jsou pro všechny nosnice vzhledem k tvorbě velmi důležité a také musíme pamatovat na doplňky vitaminů, mikroprvků a dalších biologicky účinných látek.

Při porovnání jednotlivých krmných směsí vidíme, že „přírodní receptura“ je téměř ideální. Až na obsah energie, který je relativně nízký, jsou výživné hodnoty zcela v souladu s představami o krmné směsi pro bažanty, křepelky a koroptve ve snášce.

Bažantí slepice o hmotnosti 1 kg v podmínkách intenzivní snášky snese za období dvou měsíců asi 50 vajec, což představuje 1500 g vaječné hmoty. Je to jeden a půl násobku její hmotnosti.

Zdánlivě by bylo možno podle obsahu živin ve vejci vypočítat potřebu živin ve směsi, ale ve skutečnosti to tak jednoduché není. Kromě produkce vaječné hmoty organizmus potřebuje nemalé množství živin na vlastní záchovu a regeneraci, metabolické pochody i fyziologické funkce. Přijaté živiny nejsou stoprocentně využitelné, organizmus pracuje se ztrátami bílkovin, minerálních látek a hlavně energie podle fyziologické zátěže i stresových faktorů. Řada živin se také využívá zcela jinak z přírodních krmiv než z krmných směsí – ale některá přirozená či přírodní krmiva mohou mít i podstatně nižší využitelnost než kvalitní krmná kompletní směs.

Sestavení receptury pro bažantí nosnice není zcela jednoduchý úkol. Podstata řešení spočívá v maximální koncentraci živin. Již jen obsah bílkovin předpokládá zařadit alespoň 25 % sójového extrahovaného šrotu. Je ale známo, že více než 25 % extrahovaného sójového šrotu ve směsi způsobuje metabolické problémy.

Dále je nutno uhradit energetickou potřebu asi 60 % obilovin. Bažantí nosnice potřebují k dobrému fungování trávicího aparátu také zdroj menšího množství vlákniny, což předpokládá využití např. bílkovinného úsušku, asi 3 - 5 % nebo malého procenta ovsa v rámci obilovin. Minerální výživa si dále vyžádá asi 10 % minerálních komponentů. Zbytek prostoru v receptuře se využívá na zvýšení energetické hodnoty směsi rostlinným olejem, premixem biologicky účinných látek a dosáhneme 100 %.

Podstatně lépe se pracuje s rybí moučkou a sušenou krví. Tyto komponenty obsahují téměř dvojnásobek bílkovin než sójový extrahovaný šrot a i jejich energetická hodnota je vysoká. V receptuře tak zůstává více prostoru a spektrum všech deseti esenciálních aminokyselin je vždy příznivější. Výběr komponentů je ale zásadně ovlivněn kromě kvality a obsahu živin cenou komponentů.

Nejraději bychom pracovali s vysoce kvalitní rybí moučkou severského typu se 72 % NL a velmi vysokou využitelností asi 90 %. Její cena, která se v současné době aktuálně pohybuje na úrovni 40 000 Kč/t ji staví do pozice velmi obezřetného až minimálního použití.

Sušená krev, s obsahem 85 % NL a ceně 18 000 Kč/t je mnohem výhodnější. Ale i zde je určitý háček, její nepříjemné smyslové vlastnosti omezují použití na asi 5 % v receptuře. Bažantům typické aroma a tmavé zbarvení vadit nebude – naopak, živočišný pach směsi zlepší příjem. Ale protože jen kočky, jak tvrdí reklama, jsou schopny samy si nakoupit krmení, výběr ostatních směsí ovlivňují lidé a ti tmavou barvu a nepříjemný pach nesou nelibě.

V tabulkách je pro orientaci uvedena cena směsí jen podle komponentů, bez technologických nákladů, marže výrobce atd. Skutečně jen pro základní orientaci. V současné době (2. dekáda ledna) je víceméně obvyklá nákupu obilovin asi 4100 Kč/t, kukuřice 4500 Kč/t, SEŠ 12 500 Kč/t. Za měsíc až dva mohou být ceny zcela jiné, ale relace mezi nimi zůstává téměř stejná.

Esenciální aminokyseliny lyzin, methionin, threonin a tryptofan je možno do směsí přidávat samostatně. Arginin se nepřidává, pouze vyhodnocuje. Ostatní esenciální aminokyseliny se v praxi výroby směsí nepřidávají. K jejich doplnění existují speciální doplňky. Esenciální mastná kyselina linolová se sleduje a je předmětem optimalizace tukové složky směsi.

Vraťme se ještě jednou zpět, tentokrát o 25 let. V publikaci Zemědělského zásobování a nákupu z roku 1988 je uvedeno (tehdy závazné) složení (viz připojená tabulka).

Výroba krmiv a možnosti použití komponentů byly tehdy podstatně jiné. Receptury tehdy navrhovala státní recepturální komise, složená z velmi dobrých odborníků. I když rybí moučka byla používána omezeně, v závislosti na nedostatkových devizách, na směsích pro bažanty se v tomto smyslu nešetřilo. Paradoxem je, že v dnešní době neomezených zdrojů nejsou směsi zdaleka vždy ani takto sestaveny.

Martin MOHELSKÝ