V poslední době se dost často setkávám, ať už na mysliveckých internetových diskusích, tak přímo při osobním jednání, s hroznou zkostnatělostí vnímání tvorby, ale hlavně používání plánů chovu a lovu. Plán chovu a lovu je stále vnímán jako dogma, které musí posvětit státní správa myslivosti.
Někdy mám pocit, že spousta myslivců ještě nezaznamenala, že zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů byl zrušen a nahrazen zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Hodně myslivců, a to i funkcionářů mysliveckých sdružení, netuší, že plán chovu a lovu je zásadním ujednáním mezi držitelem a uživatelem honitby. Je to vzájemné ujednání o tom, že v honitbě budou stavy v rozmezí minimálních a normovaných stavů, které udává rozhodnutí o honitbě, a to takové, aby to ekosystém unesl bez větších následků a škod.
Více >